šklebily. Při hraní pohádek se objevují také hry chuťové. Opět jsou založeny na stejném principu jako hry čichové. Pak jim Bára dá Třebonicích montessori školkách něco do pusy. Nikol řekne semínka, Monča taky, Jitka řekne buráky. Bára potvrdí oříšky a všichni si je vyskáčou. Tady byly děti trochu opatrnější, ale jelikož mají v jejich učitelku důvěru, všechny si nechaly oříšek do pusy vložit. Dá se tedy konstatovat, že průpravná Luka cvičení se častěji používají v řízeném programu. Myslím si, že je to díky využívání dramatické výchovy, kdy se do výuky zapojují různé metody a prvky učení a pedagogové se snaží, aby se děti učily celým tělem a všemi smysly. Devátým rozdílem se stala tvůrčí činnost dětí. Jak jsem uvedla výše, pod tvůrčí činností si představuji manuální práci. Ta se v řízeném programu nevyskytovala. Děti využívaly fantazii, vymýšlely a znázorňovaly pohádky, nedocházelo však přitom k tvorbě hmotných výrobků. Zde se naopak využívalo Blatiny fyzické aktivity, jak je uvedeno v předchozí kapitole. Posledním, desátým rozdílem, je výskyt stereotypu, nebo také stále se opakující aktivity. Při elipse existuje jistý druh stereotypu, objevuje se na začátku a na konci a všechny děti už ho znají a ví, jak se mají chovat a co mají dělat. Na začátku elipsy si vždy děti vyzují bačkory, vezmou si z košíku svůj polštář a posedají si okolo elipsy. Uprostřed se nachází kobereček s předměty a jedno dítě je vyvoláno, aby elipsu začalo. Vezme jednu z připravených věcí a začne chodit pomalu po montessori školkám Třebonice
elipse dávajíc patu ke špičce. U toho pohladí postupně všechny sedící kamarády, ti také vezmou předmět a přidají se na elipsu. K tomu všemu hraje pomalá, relaxační hudba. Když se všechny děti projdou, vrátí předměty na místo nebo z nich něco vytvoří a sesednou se zpět