Montessori školky Praha 5 Sobín

Snažily se vžít do různých zvířat nebo postav, nacvičovaly spolupráci, vnímaly věci více smysly, byly aktivní a instinktivní. U dětí se díky těmto metodám projevují jejich schopnosti a dovednosti. Některé děti zjistí, že je baví tancovat, jiné najdou zálibu ve zpěvu Blatiny nebo přímo v hraní divadla. K tomu všemu nerozvíjí jejich fantazie a představivost, zvyšují si sebevědomí a mohou už v raném věku usoudit, co je baví a co ne. Navíc zajímavou cestou objevují svět kolem nich. Osmým rozdílem je využívání různých typů her. V řízeném Praha 17 programu se objevuje jeden z typu her podle Buytendijkovy diferenciace, a to hra na něco. Souvisí to s častým využitím dramatické výchovy, kdy děti neustále někoho napodobují, ať už zvířata nebo lidi. Stejně jako v individuální části i v řízeném programu jsou subjektem hry montessori školka Sobíně děti a objektem pomůcky, které ke hře využívají. V rámci využití objektů se objevují hry poznávací, prostřednictvím učitelek nebo zážitkového učení se děti stále dovídají něco nového. Při dopolední výuce se výjimečně objevují také hry estetické. V jejich Sobín montessori školkách rámci se vydělují hry tvořivé, reprodukční a recepční. Prvně jmenované se objevovaly minimálně a využívaly improvizace. Děti měly po větách postupně tvořit pohádku O perníkové chaloupce, vycházely však z toho, co znaly z klasické pohádky. Bára si vezme do ruky Mařenku, děti uhodnou postavičku a postupně si ji předávají a říkají pohádku. Bára byla jedna chaloupka a tam žili děti s tatínkem. Bety jednou

šly děti na procházku. Monika Bylo pozdě a hledali cestu domů. Katka Byli bezradní a začali se bát. Jitka Viděli světýlko. Kuba Jeníček vylezl na strom. Jirka Viděli světýlko a šli za ním. Lukáš Nemohli najít cestu domů a začali plakat. Terka Viděli chaloupku celou z perníku. Verča A začali mít hlad. Bára Kdo mi to loupe perníček Bety To jen vetríček. Monika A ježibaba koukala, kdo to je. Katka A uviděla montessori školky Sobín na střeše děti. Kuba A ježibaba je uvařila. Jirka A děti se dostaly domu za tatínkem. Lukáš A pak strčili babu do pece. Konec je sice trochu

montessori školkám Sobínem

přeházený a popletený, přesto jde vidět, že žádnou inovaci děti do pohádky nevnesly. Na některých dětech bylo vidět, že jsou u Lužiny odpovídání nervózní, a že jim záleží na tom, aby neodpověděli špatně. Nevěděly, že žádné špatně neexistuje. Druhý výše zmiňovaný typ se objevoval pouze v řízeném programu. Děti vytvářely spolu s učitelkami pohyby a tanečky na písničky z rádia nebo se samy písničky a básničky učily. Recepční hry se neobjevovaly. Hudba se při dramatické výchově používala jako doprovod nebo k navození montessori školky Sobín situace, k žádné zpětné vazbě nebo hodnocení však nedocházelo. Stejně jako v individuální části, tak i v řízené se hojně vyskytovaly průpravné hry a cvičení. Objevil se zde náznak rozehřívací hry, kdy děti chodily na plastových chůdách, aby si zkusily, jaké to je, když Luka Popelka musela ke kočáru běžet bez střevíčku. Pak se dostanou k tomu, aké to je chodit bez střevíčku. Katka udělá z kuželů dráhu a děti dostanou malé chůdy, asi cm vysoké plastové sloupky, na které si děti stoupnou, chytí se za špagáty, jež jsou na sloupky